V letošním školním roce se pořádal lyžařský výcvikový kurz v Beskydech. Přihlásil jsem se a těšil se, že přožiji bezva týden na horách.

V den odjezdu jsme přišli nadšení na sraz. Náladu nám nezkazil ani starší, ne zrovna prostorný autobus, který nám byl na poslední chvíli přidělen z důvodu nemoci našeho původního řidiče. Cesta proběhla bez problémů.

Ubytovali jsme se v pěkném penzionu v Dolní Bečvě. Každé ráno jsme odjížděli auobusem ke sjezdovce na Soláň. Sněhové podmínky na sjezdovce nebyly zrovna ideální, ale díky ochotě provozovatelů areálu, kteří nám sjezdovku denně zasněžovali a rolbovali, jsme si i přes nepřízeň počasí dobře zalyžovali. Při výcviku jsme byli rozděleni do čtyř skupin. Dvě družstva lyžařů a dvě družstva snowboardistů. Chvíle určené pro odpočinek jsme trávili v místní útulné hospůdce.

Po celodenním výcviku jsme odjížděli zpět do penzionu Rozpité. Tam nás čekal pozdní oběd a osobní volno. Každý večer mělo vždy jedno družstvo za úkol připravit program pro ostatní. Do programu byly začleněny i přednášky, rozbory videa a společenské hry.Středeční odpoledne jsme se vypravili na bowling do Rožnova pod Radhoštěm. Týden rychle utekl a my jsme museli balit.

Celý týden byl super a chtěl bych poděkovat všem učitelům a spolužákům za spoustu skvělých zážitků.

Lukáš Eberhard, IX. třída

Lyžařský kurz pohledem Lucie Šenkové, žákyně 9. ročníku

V neděli 13. 2. 2011 jsme odjížděli na výcvikový kurz do Dolní Bečvy. Vyrazilli jsme od bílovické Sokolovny autobusem, který byl až po střechu nacpaný našimi zavazadly.

Po příjezdu jsme se rozhlíželi po ubytovně a zjistili jsme, že se tam nachází spousta velkých prostor na hry a další aktivity. Prostředí bylo pěkné a příjemně na nás působilo.

Druhý den jsme jeli na svah. Museli jsme jezdit kus cesty autobusem, to nám ale nevadilo. Svah nebyl velký, ale byli jsme na něm takřka sami, jen občas si tam někdo přijel zalyžovat. To byla asi největší výhoda pro nás začátečníky na snowboardu, protože jsme měli dostatek místa. Sníh byl zmrzlý, proto byly pády dost bolestivé. Nám to ale nevadilo, vynahradila nám to legrace, které jsme si užili až dost.

Každý večer nějaká skupina vymýšlela večerní program (hry pro ostatní). Možná proto se mi akce tak líbila, protože to co jsem prožívala já a všichni kolem mě, se neprožívá každý den. Zábava, napětí, někdy i adrenalin, pocity, které se slovy snad ani popsat nedají jsem prožívala každý večer. Nejlepší bylo to, že se dohromady dala skvělá parta. Ještě teď, když jsme ve škole, tak si sedneme na chodbě a povídáme si, což jsme nikdy před tím nedělali. Tohle je pro mě největší pozitivum z celé akce, ale rozhodně ne jediné. Další pozitiva byly, že jsem se naučila, a nejen já, jezdit na snowboardu a ostatní, ti pokročilejší se zlepšili. A to jen díky odvaze a trpělivosti našich učitelů. Učitelé nepodceňovali naše síly a ve středu (tzv. 3 krizový den) nás vzali na bowling a tam jako všude jsme si užili spoustu legrace. Bylo to takové příjemné odreagování od svahu. Poslední den jsme vůbec nechtěli jet domů, ale bohužel jsme museli, ikdyž jsme to dostatečně dávali najevo. Týden utekl jako voda.

Tato akce byla opravdu povedená a za to děkuji především našim učitelům. Mladší spolužáci se mají na co těšit.

Fotogalerie