Škola v přírodě II.B

Škola v přírodě II.B 6.-12.6.2009 Petříkov
„Putování Říší skřítků“

Je sobota ráno a před naší školou je rušno jako ve všední den. Chystáme se na výpravu do Říše skřítků. Super bus úderem deváté zavřel dveře, maminky zamáčkly slzu a my vyrazili vybaveni plnou taškou igelitových sáčků na tříhodinovou cestu do Petříkova. Nutno podotknout, že jsme spotřebovali pouze jeden a to je super výkon, vzhledem k tomu, co všechno děti dokázaly sníst během cesty – vypadalo to tam jak pojízdná cukrárna. Cesta nám uběhla rychle i díky promítnutí filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. No, a když hodiny kostelíka odbíjely dvanáct, přistáli jsme v Petříkově.

Manželé Skoupilovi, u kterých jsme byli ubytováni, nás již vyhlíželi, a tak nic nebránilo tomu, abychom si šli vybalit. Čekaly nás krásné pokoje s balkóny, koupelnou… a také první dopis od skřítků Buma, Bama a Bima. Po vydatném obědě jsme se tedy hned za nimi vydali. Pomohli jsme jim postavit domečky, vyrobili jsme si skřítkovské čepice, také jsme museli celý týden nosit vlastnoručně vyrobené náramky, abychom mohli do kouzelné Říše skřítků vstupovat. Prima úkol byla výroba lodiček, které jsme následně pouštěli v potoce, a byla děsná legrace. Zpráva o výrobě lodiček byla napsána celá v morseovce, a tak jsme provětrali své mozkové závity… A co bylo dál? Bum, Bam a Bim potřebovali nachystat zásobu šišek na topení, což pro nás nebyl ale vůbec žádný problém. A představte si, že každý dopis s úkolem a následná odměna za splnění zadaného úkolu byly vždy někde schované – prostě prima zábava.

Jednou večer se skřítkové neozvali, a tak nám naše paní zdravotnice Eva pověděla zajímavosti o Červeném kříži, učila nás, jak pomoci zraněnému v terénu… bylo opravdu co poslouchat.

Jeden den jsme se vydali na celodenní výlet a to jsme netušili, co nás čeká. Šli jsme na chatu Paprsek, cestou jsme hráli hru na to, kdo se nejlépe a nejrychleji schová… to nás bavilo ze všeho nejvíc. U chaty Paprsek jsme se nasvačili, smlsli zmrzku, pohráli si a vydali se na cestu zpět. Jenže teprve teď začalo to pravé dobrodružství. Odbočili jsme z hlavní cesty na úzkou pěšinku a ta nás zavedla až na státní hranice s Polskem. Šli jsme tedy stále dál kolem hraničních kamenů až na kopec Smrk. To bylo něco! Kluci stále za každým smrčkem hledali pohraničníka, ale žádného jsme nepotkali – jaká škoda. Jenomže jsme nasadili tak šílené tempo, že nás musela paní učitelka krotit, aby z celodenního výletu nebyla půldenní vycházka. Ušli jsme necelých 15 km – dobrý, co – a opět jsme cestou našli dopis od našich skřítků. A za splnění tohoto úkolu nás čekaly tetovačky s obrázky klíšťat. Nelenili jsme a hned jsme vypadali „báječně“. No, a protože tento den bylo opravdu krásné počasí, tak jsme na závěr celodenního putování stavěli hráz v potoku, aby skřítkové měli dostatek vody.

Abych nezapomněla, měli jsme také možnost zaplavat si v krytém vyhřívaném bazénu, teplota vody 26°C, no paráda.

A to už byl čtvrtek a my frčeli vlakem do Jeseníku, abychom utratili všechny kačáky, které nám rodiče dali. Cestou jsme sice zmokli, ale přece nepojedeme domů se suchou pláštěnkou – no uznejte, aby z toho i mamka s taťkou něco měli, když pak otevřeli ten navlhlý kufr. Cestou jsme se ještě podívali na evropské rozvodí, večer jsme stihli vyrobit figurku skřítka z keramické hlíny, a pak už šupem balit – to byste nevěřili, co jsme našli! Každý z nás měl pod polštářem překvapení od skřítků – kluci autíčko a holky plyšová srdíčka. Tak to nás naši kamarádi moooc potěšili.

Balení kufrů si užila nejvíc paní učitelka, chvílemi se opravdu nestačila divit. Všichni jsme se už těšili domů, hlavně na to, že se pořádně vyspíme. Cesta zpět domů byla v pohodě, ani jeden sáček nepadl, takže paráda.

Myslím, že nám tam ten týden bylo opravdu moc hezky. Počasí vyšlo, nebyla ani vedra ani žádné lijáky. Jenom to večerní usínání a úklid na pokojích nám moc nešly, tak ale… hlavně, že se nám nic vážného nestalo, vrátili jsme se v plném počtu s kufrem plným pokladů a těšíme se, že si nějaké to dobrodružství příští rok zase zopakujeme.

PS: Moc, moc díky všem rodičům za sponzorské dary, díky kterým byly všechny poklady a každodenní dárky od skřítků za plnění úkolů. DÍKY VÁM VŠEM!

Mgr. Kateřina Kočvárková